Bushcraft: Ray Mears a pravěká Anglie

Ray Mears: Brit, který výrazně přispěl k rozšíření pojmu bushcraft do podvědomí veřejnosti, má svůj vlastní televizní pořad a má mnoho co říci k tématu bushcraft.

Poukazuje na to, že naši prapředci byli kočovní lovci a sběrači, spjatí s přírodou. Potřebné znalosti byly ještě před pár generacemi využívány a staletími prověřeny ve své funkčnosti. Podívejme se na jeho základní poznatky o způsobu života v pravěku.

Lov ryb háčky s návnadou

Je stará metoda rybolovu, kdy háček je vnořen celý do návnady a ideálně ve větším počtu návnad/háčku nastražen v místě přílivu/výskytu ryb. Ještě i na začátku 20. století tak podle nálezů byly ryby loveny na březích Temže (Londýn).

Kamenné nástroje, kámen jako zdroj

Při potřebě využívat maximálně zdroje zjistíte, že kámen se využívá již déle než 500 tis. let, zatímco kovy okolo 5 tis. let. Pro správné využití, je třeba porozumět tomuto materiálu a umět jej opracovat. Opracování pazourku v historických nálezech ukazuje velké přizpůsobení nástrojů konkrétním činnostem.

Dřevo, skvělý materiál

Pomocí kamenných nástrojů bylo možné lépe opracovávat dřevo pro výrobu kvalitních dřevěných nástrojů a zbraní.

Jednou se zajímavých technologií je i výroba luku. Vznikaly tak efektivnější zbraně a například i šípy s pazourkovými hroty.

Šípy je nutné mít zcela rovné a ne všechny dřeviny jsou takto ideálně rostlé. S pomocí ohně (nad ohněm) budoucí šípy vyrovnáme a po vysušení je brouskem (směs pískovce na kůži) uhladíme. Stejně opracujeme luk.
Špičku šípu tenkým pazourkem kolmo a podél nařízneme, zářez rozšíříme a vložíme pazourek coby hrot šípu. Lepidlo (na jemno rozdrcené uhlíky, smíchané s nasbíranou, a u ohně rozpuštěnou, pryskyřicí smícháme – uhlíky zabrání zkřehnutí pryskyřice po zaschnutí) naneseme do zářezu a na plochu pazourku/hrotu.
Spoj upevníme (omotáme a utáhneme) motouzem (např. vlákno ze stonku kopřivy) a znovu natřeme lepidlem.
Opeření šípu – pírka upevníme rozmělněnou (naklepat údery) zvířecí šlachou (tehdy zejména z jelení nohy). Vlákna šlach obsahují své vlastní přírodní lepidlo (stačí je naslinit v ústech před použitím). Připevníme tak letky z polovin pírek ptáků (opět přilepíme lepidlem z pryskyřice). Pírka ve výsledku seřízneme/zarovnáme ostrým pazourkem pro potřebný tvar.

Luk musí být při napínání rovnoměrně prohnut ve všech částech, na neohebných místech stačí zvolna ubírat materiál a průběžně testovat prohnutí. Směrem ke středu se průměr luku rozšiřuje, kraje jsou nejužší. Dřevo vybíráme v základu co nejrovnější, bez suků a kazů (riziko budoucího prasknutí při namáhání).

Oheň, základ civilizace

Základní surovinou byl kámen – pyrit, pomocí pazourku z něj byly vykřesány malé jiskry, které s pomocí troudu (houba troudnatec kopytovitý) zažehly plamen.
Jiskry nebyly příliš žhavé, proto musel být troud velice dobře připraven – pazourkem vyškrábán z houby jemný chumáč hmoty. Křesání pazourku o pyrit je zdlouhavé a namáhavé, ale je třeba vytrvalosti. Po čase, kdy troud začne jemně doutnat, během jemného foukání do uhlíku připálíme další před-chystaný troud. Žhavý, doutnající troud vložíme do připraveného vysušeného materiálu (sláma, chvojí,..) a rozfoukáme v plamen. Oheň je třeba živit a udržovat palivem.

Potrava z doby kamenné

Zajímavou složkou stravy byl i kořen rostliny orsej jarní, která je skutečně z čeledi pryskyřníkovitých (za syrova mírně jedovatá rostlina!). Lehce dostupný a větší množství dokáže zasytit. Kořeny můžeme péct chvíli v popelu, který zabrání přístupu kyslíku (nespálí se). Hotové kořínky jdou lehce oloupat. Bílý a měkký vnitřek je plný škrobu. Chuť je podobná sladkým bramborám.

Lov zvířat

Národy se vyznačovaly úctou k loveným zvířatům. Zvyšovaly tím svou víru a štěstí při lovu. Celý úlovek byl použit. Kupříkladu tekutina oční bulvy šla použít jako lepidlo, kůže a šlachy pro výrobu lůžkovin, brašen a provazů. Kosti přišly na řadu pro nástroje a ozdoby. Úprava masa byla odkázána na oheň bez použití nádob, zejména tedy šlo o pečení na kamenech, rozehřátých v ohni, následně očištěných od uhlíků a masa pečeného na ohni, přikryté dalším kamením. Povrch masa se škvaří, kameny jsou přikryty zelenými/čerstvými větvemi (aby v žáru neshořely) a mechem. Udusáno a zasypáno pískem (zamezení přístupu vzduchu) vytvoří „pec“, kde se maso peče/vaří cca 1 a půl hodiny. Při rozkrývání žhavého mechu vůně masa oznamuje správnou přípravu. Krájení takto upečeného/uvařeného masa lze provést pazourkem. Postupně vznikající popel použijeme na přípravu předkrmu, pro zasycení než bude maso hotovo.

Jako předkrm mohou sloužit nasbírané plody moře z pobřeží, která jsou hojná. Škeble je třeba nástroji seškrabávat ze skalisek. Na urovnaný písek vedle ohniště vyskládáme jednotlivě nasbírané škeble, zakryté žhavým popelem jsou během pár minut hotové – upečené. Pozor na žhavé ulity.

Použitý oheň nám rozpálí troudnatec kopytovitý a umožní tak odnést si a uchovat žhavé uhlíky pro další rozdělání ohně – ideální způsob šetření námahy.

Pravěká obydlí

Nejjednodušší a nejvyužívanější přístřeší byly skalnaté výklenky a jeskyně. Poskytovaly úkryt před počasím i zvěří. To dokazují nejen nálezy kamenných nástrojů, ale i skalní nástěnné kresby (staré i 17 tisíc let). Barvy byly málo výrazné (např. rudý okr jako tužka, nebo prášek pro výrobu barvy). Štětce z koňských žíní přivázaných ke krátkému klacíku. Pro větší plochy malby používali kus jelenice se zabaleným vlhkým rašeliníkem, zavázané koženým páskem. Vzniklá „houba“ byla namočena do barvy a lépe vyplnila větší místa malby. Ve světle pochodní je pak malba zdánlivě 3-rozměrná, pohyblivá.