Rady pro novináře ve válečné zóně

  1. Ve válečných zónách je třeba zachovávat nenápadnost. Přitahovat nežádoucí pozornost či přímo provokovat někdy může i výrazné či na první pohled drahé oblečení. Důležitá je také slušnost a upravený vzhled.
  2. Je zakázáno brát do ruky zbraň či navlékat na sebe uniformu některé ze stran konfliktu.
  3. Vždy je potřeba mít volné ruce, možnost běžet, skrčit se, ukrýt atd. Nejvhodnějším oblečením je vesta, bunda nebo pás s mnoha menšími kapsami, nikoliv velké plandavé kalhoty.
  4. Je dobré naučit se pozorovat místní obyvatelstvo a zjistit, jaké jsou jeho zvyky, co místní lidé považují za slušné a za bezpečné.
  5. Novinář nesmí nikoho ohrožovat, od první chvíle kontaktu s kýmkoliv na bojišti musí vydávat jasný signál, že od něj nehrozí nebezpečí. V každé konfliktní situaci by měl trvat na tom, aby byl zavolán velitel.
  6. Důležité je komunikovat s vojáky či partyzány. Je pravidlem, že když se mluví, tak se nestřílí. Lidé, kteří mlčí, mohou být nebezpeční a je třeba mít se před nimi na pozoru. Při rozhovoru s vojáky a jinými ozbrojenci je nutné navodit důvěryhodnou atmosféru – dobré je dívat se jim do očí a snažit se je přesvědčit, že jsi na jejich straně.
  7. V terénu hrozí mnoho kritických situací. Novinář musí být co nejlépe připraven na nejrůznější katastrofy.
  8. Novinář by měl znát základní druhy a účinky zbraní používaných v konfliktu. Největší nebezpečí hrozí od odstřelovačů a dělostřeleckých granátů. Vždy je rozumnější podezřelé území obejít a zajít si i několik kilometrů, než riskovat střet se skrytým odstřelovačem. Vhodné je využít projíždějících vozidel. Místní lidé velmi dobře vědí, jak se bezpečně pohybovat. Sleduj jejich chování, zvyky a způsoby.
  9. Velké nebezpečí představují miny. Novinář by měl mít základní informace o jejich druzích a účincích. Nikdy by neměl vstupovat na území, které může být zaminováno. Je dobré pohybovat se jen po frekventovaných cestách, nezajíždět ke krajnici. Při vyhýbání vozidel zásadně nesjíždět z komunikace, raději couvnout na první bezpečné místo. Pokud se ti cokoliv nezdá, nechoď tam!
  10. Novinář by se nikdy neměl pohybovat bez dokladů a nikdy by je neměl dávat z rukou. Dobré je nosit dokumenty na řetízku kolem krku, s možností kdykoliv je schovat. Do základní výbavy novináře patří mezinárodní novinářský průkaz a náhradní fotografie pro případ vystavení další akreditace.
  11. Finanční prostředky je dobré rozdělit v malých bankovkách na několik různých míst. Osvědčený je tenký látkový pás s kapsou na zip, umístěný pod kalhotami.
  12. Pokud budeš dělat reportáž v terénu, vezmi s sebou pouze materiál a techniku, kterou budeš potřebovat, ostatní ulož na bezpečném místě (hotel, vojenská základna vlastních sil apod.).
  13. Nezbytným pomocníkem je průvodce (prostředník), například místní novinář, který zajistí nebo zprostředkuje kontakty a vysvětlí kontext událostí. Pochopit válku znamená pochopit naturel místních lidí. Je užitečné mít takového průvodce na každé straně konfliktu. Pamatuj ale, že tyto osoby nikdy nesmíš vystavit žádnému ohrožení – ty odcházíš do bezpečí, ale ony zůstávají. Buď však obezřetný, neboť místní novinář zpravidla nebude nestranný, a proto se s ním není dobré dělit o všechny informace a názory. Zachovej princip neutrality, i když to někdy nebude jednoduché.
  14. Obecně platí, že vynikajícím zdrojem informací jsou mezinárodní humanitární organizace. Vzhledem k tomu, že mají dlouhodobé vztahy s velením válčících stran, důvěru místních lidí, propracovaný systém komunikace a spojení, jsou i nejlepším odhadcem okamžitých rizik. Většinou i doprava v jejich označených vozidlech bývá nejbezpečnější.
  15. Je nutné, abys byl, pokud je to možné, v neustálém spojení s někým v mateřské redakci, kdo bude vědět, kde se právě nacházíš a kam se chystáš. Kolega ti navíc může poskytovat aktuální informace v mezinárodním kontextu, k nimž se v ohrožených oblastech pravděpodobně vůbec nedostaneš.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR – AVIS