Výroba dřevěného uhlí – nepřímá metoda

Metoda popsaná v tomto návodu je improvizovanou obdobou moderní průmyslové výroby dřevěného uhlí ve vytápěných retortách.

Jedná se o tzv. nepřímou metodu, při které je dřevo zahříváno bez přístupu vzduchu. Nákladná retortová pec je nahrazena dvojicí plechových sudů umístěných na jednoduchém ohništi sestaveném z cihel. Toto uspořádání je poměrně primitivní, ale dosahované výsledky jsou velice dobré. Výtěžnost je cca 25% dřevěného uhlí z celkové hmotnosti použitého dřeva.

Popis metody: Plameny dřeva hořícího v ohništi ohřívají menší sud naplněný dřevem určeným k zuhelnatění. Dřevo uvnitř tohoto sudu je zahříváno bez přístupu vzduchu a vznikající rozkladné produkty unikají vhodně umístěnými otvory do ohniště. V ohništi hoří a tím se také podílejí na ohřevu dřeva v sudu – retortě. Spalování probíhá téměř dokonale, takže výroba dřevěného uhlí neobtěžuje okolí dýmem a zápachem. Díky tomu je možné pracovat i v místech, kde by výroba dřevěného uhlí v tradičním milíři vůbec nepřipadala v úvahu. Na každých 10 l objemu vnitřního sudu můžeme počítat s cca 1kg dřevěného uhlí. V 70 l sudu tak vznikne pouze cca 7kg dřevěného uhlí, ale celou sestavu je možné odpovídajícím způsobem zvětšit. Další možností, jak znásobit produkci, je současné provozování několika retort. Při vhodném uspořádání této jednoduché metody je možné dosáhnout denní produkce i v řádech desítek až stovek kg dřevěného uhlí.

Postup práce: Ze dvou řad  cihel postavíme ohniště ve tvaru neúplného kruhu. Do ohniště umístíme tři cihly (obr. 1), které budou sloužit jako podpěry vnitřního 70l sudu – retorty.  Do víka vnitřního sudu uděláme čtyři otvory o průměru cca 8mm (obr. 3). Sud naplníme dřevem (obr. 2) a uzavřeme víkem s otvory. Jako tepelný štít a pro nasměrování plamenů podél stěn vnitřního sudu použijeme 200 l sud, který ve dně opatříme otvorem pro odvod spalin o průměru cca 15-20cm (obr. 5). Alternativně je možné otvor udělat větší a opatřit ho vhodným roštem (mřížkou). Unikající horké spaliny pak můžeme využít například pro vaření. V ohništi rozděláme oheň a přikládáme až do doby, kdy začne živě hořet unikající dřevoplyn (obr. 7). Množství tepla, které se uvolňuje hořením dřevoplynu je dostatečné pro udržení potřebné pracovní teploty. Během této fáze není potřeba do ohniště přikládat další dřevo. Když dojde k výraznému poklesu tvorby dřevoplynu a intenzity hoření, přiložíme do ohniště ještě jednu nebo dvě dávky dřeva a oheň necháme dohořet. Hotové dřevěné uhlí můžeme ze sudu vyjmout až po vychladnutí. Žhavé dřevěné uhlí by se při předčasném otevření soudku mohlo na vzduchu vznítit a vyhořet!

 

Ohniště (obr.1)

Vnitřní sud naplněný dřevem (obr.2)

Otvory  ve víku vnitřního sudu (obr.3)

Sud na ohništi (víkem dolů). (obr.4)

Vnější sud – tepelný štít (obr.5)

Rozdělaný oheň. (obr.6)

Hořící plyny unikající z otvorů. (obr.7)

Pozorování pyrolýzních procesů  🙂 (obr.8)

 

 

Výsledek výpalu – kvalitní dřevěné uhlí.

Zdroj, foto: http://sobestacnost.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=9