Výroba šípů

SdíletShare on FacebookTweet about this on TwitterShare on TumblrShare on Google+Pin on PinterestPrint this pageEmail this to someone

Výroba šípů tradičním způsobem.

Abych měl jak vyzkoušet hotové luky, potřebuji k tomu munici. Šípy si vyrábím sám, ale není to můj hlavní zájem, spíše mne baví výroba luků. Pro výrobu šípů je potřeba mít k dispozici několik dalších oborů, kromě práce se dřevem je to nutnost chovat nějaké to oškubatelné ptactvo pro peří na šípy, z čehož také vyplývá nutnost bydlet na vesnici. Dále na té vesnici musíte mít také alespoň základ malinké kovárničky, protože potřebujete hroty na šípy. Takže tohle všechno obsáhnout a ještě chodit do práce, to se pak člověk nenudí.

Výroba ratiště: Na výrobu ratiště šípů používám smrkové, modřínové nebo jasanové dřevo. Smrkové dřevo pro výrobu terčových šípů, nebo šípů tzv. na jedno použití, např. zápalných. Modřín a jasan používám na šípy s kovanými hroty, jejichž použití již nechám na fantazii čtenáře. Kdysi jsem usilovně přemýšlel, jak vyrobit onu kulatou tyčku zvanou ratiště. Nechtěl jsem se s tím dlouze zdržovat, potřeboval jsem rychle a přesně rovně vyrobit minimálně 80 cm dlouhou kulatinku o známých průměrech 7, 8 nebo 9 mm. Hledal jsem jestli někdo někde nezveřejnil jak to přesně dělá a nic jsem nenašel. Představa, že najdu 1 m dlouhou část perfektního smrkového kmene a tu budu štípat a štípat a pak brousit a brousit až z toho bude kulatinka o průměru 8 mm, mne trochu děsila. Tak by se to ale správně asi mělo dělat, ale zatím jsem na tento způsob neměl čas, snad až v důchodu, kterého se ale asi, jak to tak vypadá, nedožiju. Ve snaze ušetřit čas a pracovat s nějakou rozumnou produktivitou, jsem si vymyslel obráběcí stroječek, kterým se dá vyrobit asi 50 kulatinek za hodinu. Obráběcí výmysl je vlastně založen na způsobu kulatého broušení, známého ze strojírenství. Stroječek se skládá z dřevěného hranolu asi 8 x 10 cm o délce asi 2 m. V jedné polovině ( asi 1m) je vodítko pro obroušenou kulatinku, které je vlastně vyfrézovanou drážkou v hranolu, na jejímž začátku je upevněna úhlová bruska s lamelovým smirkovým kotoučem na broušení dřeva. Seřízením vzdálenosti úhlové brusky od vodítka pro kulatinku volím přesně průměr budoucího ratiště. Proti této úhlové brusce, v druhé polovině hranolu (zase asi 1m) je vyroben jezdec na kterém je upevněna elektrická vrtačka. Jezdec i s vrtačkou se posunuje (ručně) v délce asi 1m po hranolu, směrem k úhlové brusce a zpět. Co se s tím dá dělat?  Do sklíčidla vrtačky (max. 13 mm) upnu nařezaný hranolek 10 x 10mm a jezdec s vrtačkou posunu k úhlové brusce tak aby konec hranolku byl těsně před kotoučem úhlové brusky a na začátku vodící drážky. Spustím úhlovou brusku a vrtačku. Posunuji jezdce s vrtačkou proti kotouči úhlové brusky, obroušená kulatinka je za úhlovou bruskou vedena ve vyfrézované drážce. Tak projedu celou délku hranolu a je z něj kulatina. Někdy hranolek vibruje, je potřeba jej přidržet rukou, nebo kouskem dřeva. Pro přesnější obroušení je také dobré každou kulatinku projet dvakrát, nejprve udělám sadu třeba 40 ks, pak seřídím brusku a znovu projedu těchto 40 ks. Ratiště je pak potřeba ještě v ruce obrousit jemnějším smirkovým papírem aby byl po broušení povrch hladký. Obrázek stroječku dodám, jen jak budu na jaře vyrábět šípy. Na obrázku je několik šípů s modřínovým ratištěm.

Končíky: Potom udělám končíky, určitě naprosto neodborně. Ratiště upnu do svěráku pomocí přípravku ze dvou dřevěných špalíčků s vybroušenou drážkou pro ratiště, aby se nepoškodilo stlačením. Drážku pro tětivu vyřežu dvěma plátky do pilky na železo a konec obrousím smirkovým papírem dokulata.

Opeření šípu: Používám většinou husí nebo krůtí peří, protože orlů je přece jen u nás málo a špatně se škubou. O tom, že se dají použít na jeden šíp pouze letky z jednoho křídla, tedy stejného směru snad nemusím psát. Zřejmě nejlepší peří je z křídel ze střední části, tam kde my máme kost loketní a vřetenní. Při studiu zdrojů s popisem připevnění opeření šípů, jsem všude narazil na postup, který popisuje nejprve přilepení per např. klihem a potom pro zpevnění je  popisováno ovinutí nití. Já jsem vyzkoušel něco jiného, a myslím si, že tak asi  byly letky na šípy připevňovány pravděpodobněji. Lepení opeření na šípy ať již jakýmkoli lepidlem nebo použití různých přípravků mi připadalo velice pracné a v přírodních primitivních podmínkách málo produktivní, při čekání na vytvrdnutí použitého lepidla. Zkusil jsem tedy postup pro připevnění per na ratiště šípu dělat obráceně. Myslel jsem, že to bude naprostá hloupost, že prostě připevnění per je práce nimravá a otravná. Nakonec mne překvapilo, že připevnění per nejprve nití je asi nejrychlejší a také hlavně přesný způsob upevnění letek k ratišti šípu. Po ovázání nití mám totiž možnost jednotlivá pera ještě dodatečně přesně umístit na ratišti. Nemusím také čekat, až něco zaschne a šíp je ihned použitelný. Myslím si že to je hlavní důvod, proč byly středověké šípy asi vždy ovinuty nití. Pak je jistě možné již připevněné a přesně seřízené letky ještě přilepit. Dnes tedy připevňuji opeření takto:

Připravím si tři pera, odtrhnu letky od brku a sestřihnu délku pera na potřebnou délku. Zde nebudu popisovat obecně známé detaily, jako je výběr per, výběr pro sady šípů se stejným opeřením a pod. Na ratiště si označím tužkou začátek a konec části, kde bude opeření připevněno. Připravím si bavlněnou tenkou nit. Podle barvy niti mohu rozlišovat použitelnost šípů různých druhů když je mám v toulci. Např. červené pro lov, modré jako terčové, žluté zápalné a pod. Vezmu do jedné ruky ratiště v místě značky vzdálenější od končíku a palcem přichytím první pero k ratišti v místě, kde bude vodicí pero šípu, kolmo k zářezu pro tětivu. Do volné ruky uchopím cívku s nití a její konec obtočím asi 3 x kolem ratiště v místě, kde přidržuji palcem vodicí pero. Ratiště pootočím o 120° a přiložím druhé pero palcem a opět obtočím asi 3 x nití ve stejném místě, tedy v místě kde začíná opeření šípu. Pak zase pootočím ratiště o dalších 120° a připevním třetí pero stejným způsobem. Pak již otáčím ratištěm a nit postupně ve spirále zařezávám do letky a přitahuji pero k ratišti. Dbám na to, aby bylo pero ve správné poloze vzhledem k obvodu ratiště a aby mezery mezi jednotlivými závity niti byly stejné. Tak připevním pera až ke konci na straně končíku šípu, kde ovinu ještě několik závitů niti pro zpevnění končíku proti rozštípnutí šípu tětivou. Po nacvičení této práce jsem se celkem divil, že lze pera na šíp připevnit celkem velice rychle (asi 5 minut) a že lze pera na ratišti případně doladit a že práce není zdlouhavá na nudná. Pak ještě nit, nebo i v několika místech pera, přilepím troškou lepidla Herkules, ale není to nutné. Nepoužívám žádné další pomůcky, jako je vyřezávání drážek pro pera do ratiště a pod., oko je nejlepší měřidlo a nemám problém pera umístit přesně po 120° na ratiště a to rovně, nebo ve spirále. No a nakonec je nutné pera zastřihnout do stejného tvaru jak na šípu, tak v celé vyráběné sadě šípů. Profil, který používám je patrný z obrázků.

Hroty: Hroty pro šípy jsem nucen kovat si sám. Nejsem kovář a mým začátečnickým pokusům se kováři asi vysmějí, ale co mi zbývá. Hroty jsou na šípech nutností, ať pro střelbu do terče, nebo případně do čehokoli jiného. Byl jsem tedy nucen zařídit si alespoň to nejnutnější, co je k vykování hrotů potřeba. Největší smůlou je, že v mládí jsem měl pár věcí z vybavení kovárny, protože v domě kovárna kdysi byla. Všechno jsem rozdal a tak si dodnes vyčítám, jak jsem to jen mohl udělat. A tak mi zbyla jen kovadlina. Musel jsem si tedy zařídit výheň, vyrobit kleště, upravit kladiva a další přípravky. Pak jsem také pátral po zdrojích, abych zjistil, jak se vlastně udělá tulej pro upevnění ratiště šípu a jak vlastně takový hrot vůbec vykovat. Vybaven nadšením jsem se pustil do kovařiny. Na obrázku je několik typů hrotů, které jsem se pokoušel vyrobit a které nejčastěji používám..

Zleva je to špunt od šampusu, který nezabije ale pořádně praští, řádná modřina je zaručena. Druhý  je hrot pro střelbu do terče, dá se snadno vytáhnout. Třetí je kovaný jehlan do tvrdých materiálů jako je plech, prostřelí např. prasečí hlavu. Čtvrtý je tzv. bodkin, dlouhý jehlovitý hrot. kdysi pro střelbu do lidí v drátěných košilích. dnes se do lidí střílet nesmí, takže zatím nemají to správné využití. A poslední, univerzální listový hrot, výborný do masa, pokud má vybroušeny zpětné háčky, nedá se vytáhnout ani z terče, nedoporučuji pro cvičnou střelbu.

 

Autor, foto: Jiří Zapletal

SdíletShare on FacebookTweet about this on TwitterShare on TumblrShare on Google+Pin on PinterestPrint this pageEmail this to someone